Typická sandlerovka, nenáročná bláznivá komedie, i když méně bláznivá než třeba Klik. To je nový film Sandlerova dvorního režiséra Dennise Dugana Zkus mě rozesmát.

Plastický chirurg Danny (Adam Sandler), který v den svatby zjistí, že ho nastávající podvádí, ze svého nepovedeného velkého dne udělá trik jak sbalit ženu. S falešným snubním prstýnkem vyráží do barů a pomocí stížností na svou imaginární manželku svádí jednu ženu za druhou.

Na večírku pozná krásnou učitelku Palmer (Brooklyn Decker), se kterou se jako obvykle vyspí. Tentokrát ale cítí, že by to mohla být ta pravá. Palmer však v kapse Dannyho kalhot objeví snubní prsten. Protože odmítá chodit se ženatým mužem, Danny jí začne tvrdit, že se právě rozvádí. Palmer chce ale jeho ženu poznat.

Danny přesvědčí svou asistentku Katherine (Jennifer Aniston), aby šla s ním a Palmer na večeři a předstírala, že je jeho žena. Vše šlape podle plánu až do chvíle, než se Katherine podřekne, že má děti. Palmer se cítí dotčená, jelikož jí o nich Danny neřekl, a proto trvá na tom, že chce děti poznat. Po dlouhém přemlouvání Katherine s předstíráním falešného otcovství souhlasí a všichni společně vyrážejí na Havaj. Na letišti se k nim přidává Dannyho bratranec Eddie (Nick Swardson), o jehož normálnosti nemůže být řeč, a šílený výlet začíná.

Film je plný odkazů na jiné snímky. Například když Danny svírá prsten se slovy Můj milášek. Ve scéně, v níž hlavní hrdina kupuje Katherine nové oblečení, aby na večeři udělala dobrý dojem, a ona se nemůže udržet na podpatcích, si zase není těžké představit Richarda Gera a Julii Roberts. Chybí snad jen vyděšený pohled na sadu vidliček a balkónová scéna.

Adam Sandler dělí filmové diváky na dvě skupiny. Na ty, kteří ho mají rádi, a ty, kteří ho nesnášejí. Příznivci budou z filmu nadšení. Na úroveň 50× a stále poprvé sice zdaleka nedosahuje, ale při volbě herečky do hlavní role měli tvůrci filmu šťastnou ruku. Jennifer Aniston ve snímku září. Film patří jí, ne Sandlerovi. Milým překvapením je i Nicole Kidman a nadaná jedenáctiletá Bailee Madison.

Sandlerovi kritici si jistě smlsnou na jeho otravném, rádoby legračním hlase připomínajícím kreslenou postavičku, či na prostém ústředním příběhu se snadno předvídatelným dějem. Nad jednoduchostí a trapností některých vtípků se divákovi chce brečet (resuscitace ovce), ale je i pár takových, které opravdu pobaví. Prostě typická sandlerovka. Jedna z těch lepších.

zbývá
522
slov
3 minut