Jakmile přijde do redakce člověk neznalý nebo normální, uslyší spoustu slov, u nichž ani při pozření LSD nebude tušit, co mohou znamenat. Ostatně jako každá profese, i novinařina má svůj žargon. Nebo spíš možná argot – o němž nám na střední škole učitelky vnucovaly, že je to mluva deklasovaných vrstev. A ejhle…

Deadline

Začneme pěkně zhurta. Tohle je totiž slovo, které my novináři naprosto nenávidíme. Ale jakože fakt nenávidíme. Potýkáme se s ním každý den. Už od školy. Na žurnalistice nás nahnali do třídy, dali nám zadání zprávy a do patnácti minut jsme měli mít hotovo, přičemž nám do toho ještě vyučující hlasitě klábosil, abychom si zvykli na ruch redakce. Zároveň nám obcházel za zády jako profesor Snape. Asi abychom si zvykli na Bradavice. Potom nás vyhnal na ulici (asi abychom si zvykli na život, který nás čeká) nabrat anketu a do dalších patnácti minut ji zpracovat. Zkuste zastavovat lidi, kteří vás už z dálky považují za prodejce podivného tarifu. A z blízka za podivného prodejce tarifu. Ale byla to škola za všechny prachy. Tohle se totiž stává dost často. Uzávěrka nás tlačí každý den. A ne náhodou je ve slově deadline dead. Protože to je fakt smrt. Jakmile by se novináři povedlo nestihnout uzávěrku, může se rovnou jít zahrabat.

Otvírák

To už zní lépe, co? Přejít od mrtvých rovnou k pivu. Jenže se nejedná o otvírák lahví. Ani konzerv. Otvírák je hlavní článek dané stránky, potažmo celých novin. Prostě ten největší, nejdůležitější a kdyby byla vyplněna naše přání – i nejzajímavější. Psát otvíráky by měla být vždycky pocta. Ale tak to úplně nechodí. Nejprestižnější místo v novinách ještě neznamená nejprestižnější článek. A točené pivo je beztak lepší než lahvové.

Břicho

Další označení místa v novinách. Napiš to na břicho v novinařině neznamená, že si má redaktor běžet nechat udělat tetování, nýbrž že má napsat článek do střední části stránky.

Tiskařský šotek

Hláška, že v novinách řádil šotek, je ještě známější než ta, že Zeman je velebrada. Používá se v případech, kdy se zkrátka něco posere. Vidíte tu souvislost?

Parchant

Když vám editoři řeknou, ať odstraníte parchanta, neznamená to, že máte jít po ulici a odkráglovat první nemanželské dítě, které potkáte. Je to totiž kosmetická úprava, kdy se text upraví tak, aby na konci odstavců nezůstávaly krátké camfrňoury (jo, toto slovo jsem se taky naučila až v praxi) – tedy třeba jedno slovo. Prý to vypadá divně. Nevím, kdo na to přišel, ale je to prostě dogma. Asi jako to, že se Jana Bobošíková musí přihlásit do jakýchkoli voleb a že Helenu Vondráčkovou musí hrát rádia, jinak jim bude hrozit intergalaktic­ký soud.

Teču!

Tohle je asi slovo, u kterého je nejtěžší odvodit jeho význam. Neznamená to, že se roztékáme při pohledu na svou oblíbenou celebritu, se kterou zrovna děláme rozhovor, ani to, že se z redakce při prvním hezkém počasí snažíme utéct tak rychle, že zapomínáme na písmenko U. A dokonce ani to, že díky kvalitní stravě plné chlebíčků a zákusků z tiskových konferencí nám teče břicho přes kalhoty. Znamená to, že se nám nemůže vejít text do umrněného chlívečku, který nám na něj vyhradil editor. Zkrátka nám přetýká text ven ze stránky. A věřte tomu, že zkracovat článek, na kterém pracujete několik hodin, je skoro stejně příjemné jako hodit si na nohu olověnou kouli. Nebo si jít zaběhat.

Zakázaná slova

Viděli jste film Zakázané uvolnění? Tak to je asi podobná blbost jako zakázaná slova. Jsou to totiž slova, která se v žurnalistickém článku nesmí objevit. Těžko říct, kdo s nimi přišel, ani jak na ně přišel – podle mého názoru si vzal významový slovník, náhodně ho otevřel a poslepu z něj něco vybral. Mezi zakázaná slova patří: během, v průběhu, realizace a v rámci. A asi ještě spousta dalších, která si nepamatuju. Ale zato se mi už povedlo do článku propašovat slova hovno, prdel, sráč a vymrdat. A na to jsem náležitě pyšná!

Holubí letka

Holubí letka je něco tak významného, že má vlastní stránku i na Wikipedii. A být na Wikipedii, to už něco znamená! Proto taky každým dnem čekám, že se tam objeví mé jméno. V rubrice pohřešovaných osob nejspíš. Ale to jsem odbočila. Holubí (nebo také Holubova) letka bylo označení pro novináře, kteří si chodili nacpat břicha a získat propagační předměty na tiskové konference. Že už v novinách dávno nepracovali, jim bylo jedno. Dnes jde o lidi, kteří zkrátka navštěvují veřejné akce, aby se mohli zadarmo najíst a napít. A to, co na místě nezvládnou, to si odnesou v tašce. Podle Wiki se jedná především o seniory a organizátoři akcí se tomu snaží předejít tak, že vstup umožňují pouze pozvaným. To mě trochu vyděsilo. Jednou jsme se totiž na akci s nejlepším rautem ever propašovali tím, že jsme si vstupenku nakopírovali. Jindy jsem z rautu odcházela s talířem čokoládových lanýžů v ruce. Senior ale zatím nejsem. Prostě co novinář, to Hujer. P. S. V případě těch lanýžů jsem byla opilá, jinak bych to neudělala. Opilá vínem z toho rautu.

Novinářská kachna

I tento termín má vlastní stránku na Wiki. Je to neověřená zpráva, která je prostě blbost. Takže něco ve stylu, že Štefan Margita je na ženský. Mnohem zajímavější ale je, jak toto spojení vzniklo. Kdysi vyšel článek o novém způsobu, jak chytat divoké kachny. Na rybářský vlasec se měly navléknout žaludy uvařené v projímadle, který se pak nastrčí k rybníku. Jakmile ho kachna sežere, okamžitě jí projde zase ven, spolkne ho druhá a tak dále a tak dále. Skončit to mělo tak, že na vlasci bude navlečené celé hejno – a to bez práce. Takovéto „zaručené“ zprávy se označovaly latinskou zkratkou N. T. (non testatur – neověřeno). Foneticky to zní jako ente – tedy stejně jako německy die Ente – kachna.

zbývá
1263
slov
7 minut