Až nepřirozeně často se mi stává, že mě oslovují cizí lidé. Určitě to bude tím, že mám auru otevřeného člověka, ze kterého empatie jenom srší. (Protože tohle vysvětlení zní líp, než kdybych řekla, že jsem divná.) Nejčastěji si se mnou neznámí lidé začínají povídat na nádraží nebo ve vlaku. Odtamtud se totiž dost těžko utíká. A na záchrannou brzdu nedosáhnu.

Díky své profesní deformaci jsem zvyklá jít po faktech, takže doteď si pamatuji třeba životní příběh jakési ženy, které jsem radila, jakým vlakem má jet. Stihla mi ho říct během deseti minut. Cizí lidé totiž mívají evidentně pocit, že mi o sobě musí říct úplně všechno. Jakože vážně úplně všechno. Třeba i to, co před pěti lety dostali od partnera (byl to řetízek).

Jakmile se tito lidé dozví, že jsem novinářka, spustí se ještě větší lavina informací. Takže je naprosto běžné, že si jdu sednout na pivo, kde si chci odpočinout od práce, a místo toho několik hodin celá nadšená poslouchám názory, jak je politika v háji. Zvlášť teď před volbami. A co pak takovým lidem říkat? Obvykle jen kývám hlavou a sofistikovaně říkám „hmm, hmm“. Třeba včera jsem si vyslechla půlhodinový monolog, který se od minimální mzdy dostal (těžko říct jak) až k Hitlerovi.

Obecně ke mně lidé bývají otevřenější než k ostatním. Kolegové mi to někdy závidí, protože díky tomu z lidí dokážu dostat hlubší informace. Předpokládám, že za to může i můj andělský look. A pak se holt někdy stane, že vyjde článek, po kterém ke mně někdo přijde a řekne: „Vy jste mě pěkně natřela!“ Ale to je život.

Problém nastává, když se tyto důvěrnější informace, které by se jinak daly skvěle využít, dozvím v hospodě od opilých lidí. A pak neustále poslouchám: „Doufám, že to nedáš do novin! A na to se napijem!“ Takže nejen, že mám ještě větší kocovinu, ale zároveň marně vysvětluju, že svůj osobní život od toho profesního v tomto případě striktně odděluji. Něco takového naštěstí dělá i moje nejlepší kamarádka. Ta totiž pracuje v baru, kam chodím pít. A přesto se se mnou stále baví. Díky za to, Jani.

zbývá
466
slov
3 minut