Je to za námi. Dlouhé měsíce trvající kolotoč debat, rozhodování, ale také populismu a urážek skončil. Konečně.

Bylo osvěžující zachytit na ulici rozhovor mladých lidí, jehož tématem nebyl poslední večírek, ale rozbor předností a záporů jednotlivých kandidátů. Snad všichni se začali zajímat o veřejné dění, zjišťovali si informace, sledovali televizní debaty, četli rozhovory a hrdě nosili odznaky „svých“ kandidátů. Po dlouhé době totiž měli pocit, že oni sami by mohli o něčem rozhodnout a pomoci něco změnit. A to je přesně to, co naše česká nátura, která má ve zvyku si spíše postěžovat, než něco udělat, potřebovala.

Jenže těsně před finálním druhým kolem se všechno tak trošku zvrtlo. Téměř každý se snažil změnit názor svých blízkých a kamarádů, kteří by se náhodou odvážili volit někoho jiného, a jen málokdo dokázal přijmout argumenty druhé strany.

Už nebylo dne, kdy by bylo možné přihlásit se do sociální sítě a nemít obavu, jaká „zaručená“ pravda o prezidentských kandidátech zase vyskočí na obrazovce, jaká celebrita nebo rádoby celebrita znovu bude zaníceně a především zasvěceně vykládat o tom, že jejich vybraný kandidát je ten jediný možný.

Mít zájem o (nejen) vlastní budoucnost, věnovat se veřejnému dění a snažit se něco změnit, to vše je skvělé a určitě je to potřeba. Ale obtěžovat či dokonce urážet tím ostatní lidi rozhodně není ta správná cesta. Jak se říká: všeho s mírou…

Vyšlo v Pardubickém deníku 28. ledna 2013

zbývá
329
slov
2 minut