Poslední premiérou letošní sezony Východočeského divadla v Pardubicích byla inscenace Hrubínovy pohádky Kráska a zvíře v režii Petra Novotného na vyhlídce pod Kunětickou horou.

Tajemný příběh o zázraku lásky vypráví o osudu Krásky, která jako jediná svého otce opravdu miluje, a je proto ochotná místo něj bez váhání odejít do zahrady. Tam se potkává se zvířetem, netvorem s lidským hlasem. Inscenace nabízí překrásnou podívanou na bohaté kostýmy, zajímavou scénu, která výborně souzní s hradem Kunětická hora v pozadí, skvěle vytvořené sochy i řadu mnohdy až kouzelnických efektů.

Velmi příjemně se sledují i herecké výkony. Zvlášť Josef Láska v roli zvířete září. Ve své první velké roli v angažmá Východočeského divadla se musel naučit hrát s maskou a nutno říct, že se mu to povedlo na výbornou. Hraje tělem a přestože nepoužívá zbytečně přepjatá gesta, dokáže vyjádřit dramatičnost prožívání své postavy. To ještě podtrhuje jeho znělý hlas.

Strhující je i závěrečný výstup Veroniky Mackové jako Krásky, při kterém přímo mrazí. Po celou dobu je ale její výkon velmi dobrý, nestylizuje totiž Krásku jen do naivního děvčete. Jako vynikající tah se ukázalo využití alter ega zvířete (Ladislav Špiner). Režisér se tím vyhnul zdlouhavým rozhovorům mezi zvířetem a zrcadlem, ale i tomu, aby se v zrcadle odráželi diváci. Hlubší hlas Špinera navíc dodává těmto obrazům na mystičnosti.

Kromě dramatické linky mezi Kráskou a zvířetem se v inscenaci objevují i humorné prvky. Nejvíce baví komická dvojice nápadníků Filipán a Filipec v podání Martina Mejzlíka a Milana Němce. Jim zdatně sekundují i Krásčiny marnotratné sestry Gábinka (Jana Ondrušková) a Málinka (Martina Sikorová). U nich je pouze škoda v tom, že v zadních řadách nemohou být vidět jejich groteskní výrazy.

Přestože se zde tyto linky velmi často prolínají, nevzniká nesourodý paskvil, naopak vše do sebe skvěle zapadá. Na své si tak přijde jak náročnější divák, tak i ten, kterého lákají spíše komedie.

Jediné, co kazí jinak výborné představení, jsou některé písně, které v něm zní. Hudba z pera Michala Hrůzy měla být to, co pardubickou Krásku odliší od ostatních zpracování, určitá přidaná hodnota. Jenže některé písně a především jejich slova se do děje příliš nehodí a chvílemi působí rušivě. Projevuje se tak to, že Hrůza nebyl na jediné zkoušce a písně psal jen na základě Hrubínova textu.

Na druhou stranu scénická hudba, kdy každá postava má svůj vlastní motiv, je krásná a s dějem skvěle souzní. Kráska a zvíře tak je jednou z nejhezčích inscenací Východočeského divadla v posledních letech, kdy skvělou vizuální stránku doprovázejí i výborné herecké výkony. To vše podtrhuje i genius loci Kunětické hory.

85 %

Vyšlo v MF DNES 23. června 2016

zbývá
605
slov
4 minut