Oblíbená pardubická poprocková kapela Ready Kirken vydává novou desku, která obsahuje jedenáct písní inspirovaných osobními prožitky. Album bude opět dostupné zdarma na internetu, ale bude možné si ho i zakoupit v obchodech. O nové desce, plánovaném turné, ale i o odchodu Michala Hrůzy z kapely hovořil její kytarista a zakládající člen Zdeněk Ceral.

Vydáváte nové album. Jaké na něm jsou písničky?

Na desce je deset nových písniček a jeden remasterovaný singl jako bonus. Bude to velmi barevné album. Jsou to zase Ready Kirken, takže naše písničky. Veškerou muziku a texty jsme psali sami, stejně jako na minulé desce.

O čem písničky jsou?

O nás přece (smích). Každý z nás má svoje osobní prožitky a témata. Zajímavé je, že minulé album jsme vydali jen na internetu, ale teď jsme se dohodli k partyzánskému kroku. Deska vyjde zase na ulož.to a zároveň u Popronu a bude dostupná i v obchodech. Lidi si ji budou moci zadarmo stáhnout na internetu, nebo když ji budou chtít mít fyzicky v ruce, budou si ji moci zaplatit a koupit, což samo o sobě možná vypadá jako „úchylárna“. Proč by lidi měli za desku platit, když ji mohou mít zadarmo na internetu? U minulé desky, kterou si stáhlo sedmdesát tisíc lidí, jsme ale v jednom kuse odpovídali na e-maily, kde si ji mohou ještě koupit. Řekli jsme si, že je asi něco špatně. Abychom lidem posílali výpaly, je nesmysl, takže jsme to tentokrát udělali takhle.

Posílali vám lidé příspěvky, když jste vydali desku na internetu?

Z těch sedmdesáti tisíc to byl zlomek. Když už ale lidi poslali peníze, neposlali deset korun, ale tři sta. Doplnili, že dát desku ke stažení zadarmo byl výborný nápad a váží si toho. Myslím si, že desku si stejně koupí jen ten, kdo ji chce mít.

Jak se taková deska dá financovat?

Spojili jsme se serverem ulož.to, který teď i s Popronem převzal náklady za vydání desky. Kapela to nefinancuje. I když bychom se tomu asi ani nebránili, protože deska už není komerční záležitost, ale reklamní nosič. Sám kradu na internetu desky a vůbec se za to nestydím. Pokud je deska tak dobrá, že ji chci mít, koupím si ji.

Chystáte k nové desce turné?

Na podzim plánujeme nějaké soustavnější hraní. Nejsme ale kapela, která by si mohla dovolit jezdit turné po stadionech. Bude to deset koncertů, které budou něčím ozvláštněné. V minulosti jsme jeli akustickou šňůru, měli jsme i hosty, takže něco takového taky plánujeme. Je to ale ještě daleko.

Už je to v pořadí sedmé album. Jak byste srovnal vaše desky?

Všechny desky jsou jiné, kapela se vyvíjela, měnili se v ní lidi i okolnosti, za kterých alba vznikala. První velká deska vznikla v roce 2000 a za dvanáct let se člověk změní profesně i osobně. Každý z nás má rád jinou desku, já mám nejradši Krasohled možná proto, že nebyla příliš úspěšná, ale bylo na ní nejvíc dobrých písniček. Dodnes z této desky hrajeme hodně písniček, protože nás baví. A naopak jsou desky, které jsme natočili a už jsem je víckrát neslyšel.

Jak často teď hrajete?

Přesvědčil jsem kluky, abychom omezili zimní hraní. Už máme rodiny a musíme se jim věnovat, takže se nedá zvládnout hrát tři sta koncertů ročně. V době, kdy jsme hráli nejvíc, jsme měli asi sto padesát koncertů ročně a bylo to k nevydržení. Kapela byla zralá na rozpad, protože taková „ponorka“ se nedá vydržet. Potom jsme to omezili na osmdesát koncertů ročně. Klasické objíždění rockových klubů už neděláme. Radši hrajeme v době, kdy lidi mají chuť chodit na koncerty, protože je hezky. Už to pro nás bylo únavné. Když je člověku dvacet, je to výborný mejdan, ale ten nejde dělat pořád.

Jak jste pak s únavou bojovali?

Ve dvaceti nijak. (smích) Kalili jsme dál. Ve dvaceti jde člověk z hospody rovnou do práce nebo na další mejdan. Ve třiceti už to jde hůř a pak už to skoro nejde. Jako jediný z kapely mám jiné zaměstnání než muziku, kluci se živí jenom hraním, takže se nezříkáme častějšího hraní v době, kdy se hrát má. Když přijedeme v pět ráno, kluci jdou spát a já do práce.

Na co se teď mohou vaši fanoušci těšit?

První koncert by měl být na konci května, ale máme i nějaké předjednané majálesy, takže možná to bude ještě o něco dřív. Letos máme čtyři koncerty na Slovensku a pak napříč republikou. V Pardubicích zatím žádný termín nemáme. Letní festivaly jsou ještě rozjednané, určitě jich tam bude osm až deset. Ještě je poměrně brzo, úplně uzavírat line-up budeme až na konci května.

Jste ještě v kontaktu s Michalem Hrůzou, se kterým jste kapelu zakládal?

Minimálně. Viděli jsme se naposledy před rokem a půl na svatbě našeho bývalého bubeníka. Období, kdy jsme na sebe byli navztekaní, už ochladlo, jdeme dál. Už si neděláme žádné naschvály, ale že bychom se vyhledávali, to ne. Michal má svůj život a my taky, takže není důvod.

Objevují se názory, že bez Michala už to není ono a nejsou to Kirkeni. Co si o tom myslíte vy?

Tyhle ohlasy chápu, stavěl bych se k tomu úplně stejně. V tu chvíli jde jen o to dokázat, že kapela může fungovat bez něj. Nebo to nedokázat. Jsou lidi, pro které s odchodem Michala skončila éra Kirkenů, a pak jsou tací, kteří mají rádi tvorbu po jeho odchodu. Michal dělá muziku dobře a dělá ji, jak ji dělat chtěl. Myslím si, že kdybychom se nerozešli tenkrát, stalo by se to za půl roku. Zásadní hloupost ale byla ukončit spolupráci v polovině turné. Měli jsme to dohrát, pak si v klidu říct, že jsme spolu byli dlouho, a jít si svou cestou. Bylo by to lepší, než se ze dne na den rozejít a pak se pět let nevidět. Ale to se stává. Lidi se schází a rozchází.

Máte pocit, že jste tím ztratili velkou část fanoušků?

Byla období, kdy lidi fakt nechodili, odliv byl razantní. V té době jsme spolupracovali s producentem Pavlem Karlíkem, který nám říkal, že bude trvat tři roky, než to vrátíme. S odstupem času vím, že měl pravdu. Opravdu to kapele zabere tři roky, než se z toho oklepe a dodá si pocit sebevědomí. Lidem také trvá, než se vyrovnají se změnou kapely. Dát desku na internet zpětně vidím jako nejlepší rozhodnutí, protože jsme tím oslovili lidi, kteří považovali Ready Kirken za umělou hmotu z rádia. Znali asi dva nebo tři singly z rádia a takoví lidé na koncerty nechodí, což možná byl problém Kirkenů vždycky. Nikdy jsme desek neprodávali žádné horentní počty. Myslím si ale, že před rokem se nám podařilo aktuální deskou nabrat nové publikum.

Vyšlo v Pardubickém deníku 25. června 2012

zbývá
1397
slov
7 minut