Nevypadá jako pan Krbec ze známého večerníčku, nenosí klobouk a nechodí po zámku s obrovským svazkem klíčů, ani se psem. „Moje práce ani zdaleka není jen hraní si s expozicemi,“ říká kastelán choltického zámku Lukáš Rychtecký.

V čem spočívá vaše práce?

Práce kastelána je několik profesí dohromady. Je to od smetáku až po manažerské schopnosti. Kastelán musí znát historii té památky, zvládat i ekonomickou agendu, která se k tomu váže, zároveň musí umět i propagaci. Chodím do práce mezi sedmou a desátou hodinou dopolední a domů mezi druhou a desátou večerní. Fantastické je, že i když mě to neobohacuje finančně, obohacuje mě to vnitřně.

Jak vás napadlo, že se stanete kastelánem?

V roce 2001 jsem se rozhodl, že nepůjdu na vojnu a sháněl jsem náhradní civilní službu. Slečnu na úřadu jsem uprosil, jestli tam nemá něco zajímavého. Měla tam doporučenku na hrad Kunětická hora. Domluvili jsme se tam na osobním pohovoru, který byl velmi vyčerpávající, ale hrozně mě to nadchlo. Ještě večer mi volali, že mě berou. Když jsem po roce a půl civilní službu končil, bylo mi skoro do breku. Naštěstí se tam zrovna uvolnilo místo zástupce kastelána a zůstal jsem tam nastálo až do roku 2013. Posledních sedm let jsem tam i bydlel, což byla neuvěřitelná zkušenost. V šest hodin se zavřela vrata a bylo to celé naše. Seděli jsme na terase nad Pardubicemi, rozdělali si sedmičku vína a byla to neskutečná romantika. Ta ale skončila v zimě, protože jsme se nedostali do civilizace a několik dnů nepotkali živáčka.

Nachází se na zámku něco unikátního, co můžete vidět jenom vy?

Takových věcí je tu hodně. Je to například hraběcí koupelna, která v současné době prochází rekonstrukcí. Celý strop je tam prosklený krásnou vitráží. Ve střeše byl rám, kde bylo taky sklo. Hraběnka se koupala ve velké litinové vaně a koukala přes barevné sklo, přes které šlo do koupelny barevné světlo. Dále je tu krásný knižní depozitář, který je bohužel bez knížek, protože byly odvezeny do depozitáře v Terezíně, neboť tady nebyly splněny podmínky pro uložení. Ale jsou tu i unikátní věci, které lidem ukazujeme.

Co byste vyzdvihnul?

Například kapli sv. Romedia, která na našem území nemá obdoby už tím, že je zasvěcená právě Romediovi. Také tu máme jednu z nejstarších barokních lékáren na našem území. Byla to lékárna pro chudé, která tu v době výstavby zámku v roce 1672 byla otevřená hraběnkou Barborou ze Salmu. Máme dva okruhy, první je klasický a druhý okruh věnovaný dětem.

Natáčel se na zámku nějaký film?

Několik pohádek a stará verze Švandy dudáka, který se natáčel v naší oboře. Na to jsou místní velmi hrdí. V nedávné době se tu natáčeli i Obchodníci. V tomto filmu zámek figuroval jako sanatorium pro opilce. Natáčelo se to půl roku předtím, než jsem se zúčastnil výběrového řízení na kastelána, a já jsem si tam zahrál komparz – alkoholika v léčebně. A potom jsem se tu stal kastelánem…

Kterou část zámku máte nejradši?

Nejradši mám Salla terrenu, slavnostní sál. Navíc, když jdete do kaple a budete tam sedět několik hodin, stále tam budete objevovat nové a nové věci, zajímavosti i příběhy. Kaple je plná příběhů – nejen o Romediovi, ale i o té době. Když se tam člověk posadí, připadá si hodně malinký. Nejen vzrůstově, ale hlavně na časové ose.

Je nějaké místo, na které se bojíte chodit?

Nikdy se tady nebojím. Na Kunětické hoře jsem se párkrát bál, protože se tam stávaly nevysvětlitelné věci, ale obrnil jsem se. Když se teď na zámku spustí alarm a já musím o půlnoci skočit do auta, už mi to ani nepřijde.

Máte na zámku nějaké strašidlo?

Já s žádným zkušenosti nemám, provozovatel restaurace ale ano. Na nádvoří v arkýři je postava, které pracovně říkáme Evžen. Umístili jsme ji tam záměrně. Bývalý zastupitel se kvůli ní dokonce vyboural na kole, protože jel a najednou si všimnul, že je v okně postava. Neřekli jsme to ani provozovateli restaurace, který tu seděl na nádvoří a najednou někoho uviděl v okně. Běžel tedy hned pro klíče a na půdu zachraňovat „oběšeného“.

Jakou máte návštěvnost?

Loni přišlo 10,5 tisíce platících návštěvníků. Pořádáme totiž velmi mnoho akcí, věnujeme se například sokolnictví či dobovým řemeslům. Lidé si zde nekupují jen hotové výrobky, ale také si pod vedením řemeslníka mohou vyrobit vlastní věci.

Jak si chcete takovou návštěvnost udržet? Letos pořádáme akci každé tři týdny. Kromě oslav výročí 730 let od první písemné zmínky o obci a 30 let od založení nové školy uspořádáme barokní slavnosti, kdy chceme lidem přiblížit tehdejší dobu. Zámecká restaurace bude připravovat ukázky jídel, součástí akce bude i přehlídka dobových kostýmů, prohlídky, ukázka šermu či dobová řemesla. Zachováme si i některé tradiční akce – například Choltický deštník. Jedná se o charitativní akci jejíž výtěžek putuje Centru Paraple. Vystupují tady kapely, je tu spousta doprovodného programu, například hippoterapie, řemesla i přednášky. Je to perfektní odpoledne zakončené divadelním představení choltických ochotníku. Mimo jiné Jsme i součástí projektu Hradozámecká noc. Oblíbené jsou také chrámové sbory, kdy se zde sejdou sbory z celé republiky. Kromě toho, že se zpívá v kapli sv. Romedia, ale také pod stoletými platany a na zámeckém nádvoří. Je to příjemné setkání lidí z celé republiky.

Vyšlo v deníku Mladá fronta DNES 23. února 2015

zbývá
1154
slov
6 minut