Nevyzpytatelné jsou někdy cesty osudu. Hovořit by o tom mohla i masérka Datchanee. Její práce ji totiž do Pardubic přivedla až z dalekého Thajska. Datchanee v Pardubicích žije již pět měsíců a moc se jí tu líbí. Pracovní smlouvu má na rok. Českou republiku si vybrala proto, že chtěla cestovat. A kvůli sněhu. „Nikdy předtím jsem sníh neviděla a hrozně jsem chtěla,“ vysvětluje Datchanee s nadšením.

Zatím jí tu nic nechybí. Každý víkend má volno a může si volat s rodinou přes Skype. „Když mám volno, chodím nakupovat potraviny,“ popisuje Datchanee. Nakupuje však výhradně thajské ingredience. České jídlo již zkusila, ale nezachutnalo jí. „Máme rádi ostřejší jídla. České jídlo nebylo tak úplně špatné, ale každý den bych ho jíst nemohla,“ říká se smíchem.

A největší rozdíl mezi Českou republikou a Thajskem? „Zima, zima!“ vykřikuje se smíchem Datchanee a překvapuje nás prvními českými slovy. Dosud mluvila jen anglicky. Nejsou to však jediná slova, která česky umí. Dalším je jedno z těch vůbec nejpoužívanějších – pivo.

Naučit se alespoň trochu česky jí dělá obtíže, od ambasády však dostala učebnici a snaží se. Problém spočívá i v tom, že ne všichni Češi umí hovořit anglicky. „Občas se mi smějí, ale jsou to příjemní lidé,“ uzavírá s úsměvem Datchanee.

Vyšlo v Pardubickém deníku 11. prosince 2012

zbývá
283
slov
2 minut