Na české hudební scéně už je celkem běžné, že si úspěšné kapely najdou styl, který se líbí jejich fanouškům, a toho se pak zuby nehty drží. Ne tak ale pardubická Vypsaná fiXa se svou novou deskou Tady to někde je, která ze zajetých kolejí vybočuje víc než dost.

Překvapí už první tóny písně Klid a mír a ticho, kterou celé album startuje. Nejedná se totiž o žádný typicky „fiXí" nářez. Song je pomalý a nutí k zamyšlení.

Úvodní píseň je určitou předzvěstí toho, že tentokrát bude něco jinak. Album je hlubší a syrovější. Hudební stránka je propracovaná, některé texty jsou o poznání smutnější a vícevýznamové.

„Jede náklaďák, veze spoustu hlíny. Za ním jedu já, lítaj kousky špíny," zní například v písni Náklaďák, v níž se kapela dotýká i problematiky hejtů, tedy hanlivých komentářů. Zádumčivá je také píseň Limity: „Já vím, že mý srdce není černá díra a cílový limity nejsou. Ale ony jsou – hluboko na mým území." Zasmušilost a melancholie celého alba pak vrcholí v písni Mariánský léto.

Přesto je deska stále zábavná. Michal „Márdi" Mareda opět baví svými texty. Babička tak má „žlutej hřeben s Lady Dianou", Saruman „řídí náklaďák a veze temný síly" a nechybí ani skřítci a elfové.

Přes výraznou změnu Vypsaná fiXa ale své fanoušky neochudila ani o to, co od ní očekávají. Její typický sound nabízí především písně Siky Romero a Člověk s přehledem, v níž dokonce zní i vzkaz Davida Grohla z Foo Fighters a Nirvany. Pozitivností pak hýří poslední song Ničím nerušená chvíle, z něhož je cítit hravost, která je pro Vypsanou fiXu tak typická.

Tady to někde je je album, které není prvoplánové, nefunguje tolik hned na první poslech, ale o to je silnější. Kapela nevsadila na osvědčené grungeové a punkové tóny, vydala se trochu jinou, melancholičtější a melodičtější, cestou, o níž nemohla tušit, jestli bude správná. A právě v tom je ten punk.

Vyšlo v Deníku 3. března 2017

zbývá
414
slov
3 minut